Norskem bez peněz

6 denní putování Norskem (pustinou i městem) bez jediné Norské koruny a jak si i tak užít

Jednou jste nahoře jednu jste dole… Jednou se brodíte po kolena ve sněhu a o pár metrů později se vyhříváte na sluníčku uprostřed zeleně…jeden den sedíte na písečné pláži a nohy si máčíte v moři a ten druhý už plavete v naprosto ledovém jezeře uprostřed ničeho… Norsko vám opravdu má co nabídnout, můžete získat moře zážitku a vzpomínek. Jen ty ceny jsou tu šílené,my ale nepotřebovaly ani korunu.

Když tu přijdete do obchodu na první pohled se zdá, že vše stojí jako u nás, to by jste ale nesměli přepočítat kurz. Cena je pak hned tří násobná … Ale to nevadí protože na to aby jste si tu užili, nepotřebujete ani korunu… Musíte se tam jen dostat a i to se dá zadarmo a pokud nejste zrovna zastánci stopování dá sem za pár korun dostat i letecky.

A při správném načasování a troše štěstí pak můžete získat zpáteční letenku za 300 korun jako my ;). Pak už stačí jen zabalit to nejnutnější(hlavně to jídlo že jo :D) a můžete vyrazit vstříc novému dobrodružství a to dokonce i bez jediné Norské koruny a bez jakéhokoliv plánu.

A pokud vás zajímá jak jsme těch šest dní v té pustině přežili tak čtěte dál 😉 Protože já se tu s vámi podělím i o to co jsem si chtěla nechat pro sebe…

KDE JSME VZALY LETENKY A JAK JSEM SE DOPRAVOVALY TAM?

Začneme tedy u toho jak se do Norska dostat. Nejlevnější variantou je samozřejmě autostop. Cesta dlouhá něco kolem 1 800 km s minimálně 19 hodin strávených v autě. To nemusí být pro každého.

Naštěstí tu máme nízko nákladové letecké společnosti.A pokud vám je jedno jestli poletíte z Česka, nebo třeba Polska může být letenka rázem o 1000 Kč levnější 😉

Zde je nejlevnější variantou odlet z Vratislavy na letiště Oslo Torp Sandefjord (TRF), které je od Osla vzdálené cca 100 km. A letenku tu můžete sehnat dokonce i za 100,- . Z letiště se pak dá dojít pešky do města Sandefjord, je to asi 8 km. A zde už najdete autobusy i vlaky. A nebo můžete už rovnou z letiště stopovat. My došli k nedalekému nájezdu na dálnici, kde se stopovalo opravdu dobře. Nájezdy tu vypadají jako takové velké kruhové objezdy a dá se tu dobře stopovat. Dáte jasně najevo kterým směrem chcete jet a je tu i dostatek místa na zastavení.

STORY TIME

Do Norska jsem se vydala s kamarádkou dne 8.6. 2018 a jediné co jsem měly byla sbalená krosna a zpáteční letenku z Vratislavy. Odkud nám odlétalo letadlo v půl sedmé ráno a čekala nás proto noc na letišti. přeskočím tady cestu na letiště a pobyt na něm a vrhnu se rovnou na náš čas strávený právě v Norsku

Den první – odlet

Odbavit se a hurá letíme !! Jsem sice rozlámané a unavené, ale už konečně sedíme v letadle a vzlétáme. Na tuhle cestu jsem byly strašně natěšené. Pak, ale letadlo začalo přistávat a nám spadl ten skvělý úsměv že rtů…. Norsko to je přece země snů, nádherná krajina, milý lidé.. Ale tohle tak nevypadá.. :/ Naprosto bez energie jsme dojely stopem do blízkého městečka Larvik, lehly na pláž aby jsme nabraly nějaké ty síly a vymyslely co dál.. Máme jen šest dní a chceme si je přece užit. Ale tady to prostě nevypadá tak jak všichni říkají…

A tak jsem rozhodly , zvolily jsem si cestu podél pobřeží dlouhou 450 km(6 hodin cesty) s tím že zastavíme nebo zůstaneme kde budeme chtít ale cílem byla Trolltunga. Náš první stop byl tak rychlí, že jsem ani palec nahoru dát nestihly, chlapy co nás vezli nám ale náladu moc nezvedly. že prý je to strašně daleko, že to není nic moc a ať zůstaneme tady. Tady vážně ?? Jen jsem se na sebe podívaly a bylo jasno, že tady vážně zůstávat nebudeme. Nechaly jsem se tedy popovez na další benzínu a náš plán se opět změnil k Trolltungce zamíříme přímo tedy vnitrozemím. To už nám bude zbývat jen necelých 300 km takže nějaké 4,5 hodiny cesty.

A tak stopujeme dál, potkáváme milého pána co nás veze do vedlejšího města a vypráví nám o českém páru který před rokem nabíral právě na tomhle místě, hodného taxikáře co nás převáží přes město v tak luxusním taxíku, že nám byla až hanba si do něj sednout 😀 , pak se vláčíme pár km po svých a na konec nám zastavuje mladá slečna, která nás veze téměř k cíli a nám se konečně zas vrací ten blažený úsměv na tváře, před námi se totiž konečně otvírá ta krajinu o které všichni mluví a my úžasem div neslintáme na okénko automobilu.

A i když nám k cíli chybělo už jen 30km… Padlé únavou jsem si jen našly nějaké to místo napsání u jezera a ulehly. Rozhodnutí o tom co bude dál nás čeká ráno.

Budeme pokračovat v původním plánu, nebo se vydáme zpět ? … (nachozeno 19 km , najeto 400km )

Den druhý

Ano ta krajina nás okouzlila na tolik, že jsem opravdu uvažovaly o tom že se vrátíme, protože to co jsem viděly byla nádhera. Od zelených hor a lesů a po hory a jezera zapadané sněhem a plné ledu.
A tak se zrodil plán nový…našly jsme si nejbližších možný hike, který bude směřovat zpět směrem k letišti a vydaly se na cestu…

Tři dny bez lidí a bez signálu 

Cesta začínala ve vesničce Roldal, kde jsem našli hike, který měl být dlouhý něco okolo 40 km což by bylo na dva dny a napojoval se na místo kdy jsem poprvé viděli ty jezera plná sněhu a ker. Tak hurá na cestu!

Vyrážíme chvíli po deváté hodině a míříme vzhůru. před námi se rozprostírá malebná krajina plná vodopádu všude kolem nás a s tím přichází také první koupání ( jůů voda, kdy ví kdy se zas budeme moc trošku opláchnout). A že ta voda, ale byla sakra studená.

Pokračujeme dál a příroda kolem nás se mění každým naším krokem. Chvílí jdeme loukou, chvílí skoro sněhem, brodíme řeky i potůčky až nakonec končíme na prašné cestě která vede z jedné strany jezera Valldalsvatnet. Ušly za ten den 30 km a nakonec se rozhodly u jezera utábořit. A jo do toho jezera jsem vlezly 😀

Výhodou tu je, že se tu v červnu setmí tak na tři hodinky takže když chcete jdete, když jste unavený prostě spíte 😀 jste pány svého času.

Den třetí

Ráno nás čekala naše typická snídaně v podobě ovesné kaše s ořechy a sušeným ovocem. zalitá studená vodou z řeky. 😀 (na to aby jsem si přibalili vařič už nezbyli peníze a tak takhle vypadala naše snídaně po celých šest dní). Balíme věci a vyrážíme na cestu. Už je tu zase ten sníh, Kupy z toho tentokrát nebyla moc nadšená, ale já byla jako v ráji.

O chvíli později se však i jí vrací úsměv na tvář, před námi totiž začne vše doslova zelenat. K naší smůle to ale netrvá dlouho a najednou se před námi rozprostírá úplná sněhová pustina, pokračujme tedy dál v naději že sníh zase po chvílí zmizí jako tomu bylo i před tím. Po hodině brodění sněhem a rozvodněními řekami přicházíme k jezeru od kterého by to do cíle mělo být už jen tak 8 km. To jezero je ale ledovcové jezero a všude kolem je jen hromada sněhu ve kterém doslova ztrácíme cestu 🙁 a i když jsem se do teď brodily sněhem, věděly jsem že tady už dál jít nemůžeme . Cesta měla vézt podél jezera a mi ani po půl hodině pátrání a lezení kde jsem neměly, ji nemohly najít. Pak se ale konečně za dařilo … Byl tu ale jeden problém vedla přesně zkr tu hladu sněhu pod, kterým někde protékala rozvodněná řeka. Tudy jsem jít dál už opravdu nemohly a tak nám nezbylo nic jiného než se vrátit zpět k jezeru Valldalsvatnet.

Cesta zpět nám ale trvala doslova pár minut … Nohy jsem totiž měly tak mokré a zmrzlé, že už nám bylo jedno kde tu řeku přebrodíme, napřemýšlely jsem kudy ten sníh obejdeme šly jsem prostě rovnou za nosem.

Tak 23 km za námi a my zase sedíme u toho jezera u vedlejšího břehu…

Před námi ale stojí najednou velké pokušení a rozhodnutí. Aby jsem mohly pokračovat v cestě musíme obejít celé jezero a to je dalších 20 km. A tak sedíme na tom břehu koukáme na ty dvě loďky která jsou tam jen tak přivázané, jen aby neodplavaly a hlavami se nám honí myšlenka toho, že by jsem to jezero mohly na té loďce přeplavat, ušetřilo by nám tak více jak 10km a hlavně ten ztracený čas … nemůžeme, ale přece ukrást loď, ale zas na druhou stranu my by jsem ji přece neukradly necháme ji jen na druhém břehu. O Norech se přece říká, že dokonce nechávají odemčené domy, aby tam lidé na cestě mohly přespat, tak proč by jsem si nemohly půjčit loď ?

Říkám vám nebylo to jednoduché rozhodnutí a dobrou půl hodinu jsem nad tím dumaly a nakonec jsem nechaly rozhodnout osud. Tahaly se klacíky (krátký bereme loď, dlouhý jdeme po svých) a tak bylo rozhodnutu. Napsaly jsem majiteli lodi vzkaz a vyrazily na vodu…. No docela dřina vám povím, ale když jsme v půlce jezera viděli jak se k nám žene bouřka, naše tempo najednou dostalo obrátek. V životě už nebudu pádlovat tak rychle jako jsem pádlovala když jsem uprostřed jezera zaslechla v dálce hrom!…Rychle přivazujeme loď a v tu chvíli začíná i pršet. Na druhé straně jezera bylo ale pár chatek a tak beru za kliku a zkouším jak to tu s tou zdejší norskou pohostinností teda je.

Dům sice otevřený neměli, ale taková kolna na dříví taky dobře posouží, hlavně že tam neprší. A to že jsou tam všude kolem myší bobky, to není nic hrozného ne. V naději, že to tam jen přečkáme než přestane pršet jsem vybalily večeři a čekaly. Z toho čekání jsem tam ale nakonec usnuly.

Den čtvrtý

Ráno se probouzíme a venku stále prší, tak nás to pravé Norské počasí taky už potkalo a tak za mírného mrholení a zpěvu vyrážíme 10 km na hlavní silnici stopovat někam za lepším počasím. 😀 mobilním signálem a civilizací.

Zastavují nám tři sympaťáci a dělí se s námi o pivo (jídlo a pití se nikdy neodmítá, jedna ze zásad lowcost cestování) a jelikož jsem už delší dobu nic nejedli myslím že to pivo nám sakra pomohlo vykouzlit úsměv na tváři ještě větší než jsme měly. A tak vysmáté a spokojené míříme do Dramennu (3 hodiny cesty) od tud jsem chtěly jít pěšky, ale po pár km zjišťujeme že tu není nic k vidění a tak zas stopujeme. Těší nás když nás nabírá pán co smrdí víc jak my a tak se nemusíme cítit blbě. Vystupujeme v dalším městě a teď už zas hezky po svých, chtěly jsem přece chodit ne…. jenže naše nohy už toho mají vážně dost a chůze po asfaltu se jim zrovna nezamlouvá… v pozdních večerních hodinách konečně docházíme k jezeru, kde jsem myslely že bude hezké místo na spaní.. OMYL!! Otrávené a a s 34 km v nohách si tavíme stan hned vedle něčí chaty uprostřed lesů. 😀 máme toho dost tak dobrou!

Den Páty

Aaa ráno je tu, už nás zas tahá ze stanu sluníčko 😉 dáváme klasickou snídaní a po předešlé noci konečně zas nějaké ta hygiena (ještě že u té chaty měli tu hadinci s vodou) a jde se .. dnes je cíl jasný rovnou k moři, pardon k oceánu …už nejdem ani kilometr naše nožičky potřebují studenou vodu a odpočinek.. a tak se opravdu po dalších uších 12 km a třech stoplých autech jeden z pánů veze přímo na pláž jednoho z kempu. Tak a hurááá do vody !!! jen doufám že tam jsou pak někde sprchy jinak nevím co s tou solí na těle budeme dělat 😀

Víte co ale nebylo příjemné? .. když pak zjistíte, že vás odvezli dál než jste chtěli..Já vím řekly jsem že chceme k vodě tak nás tam vzal, nám by ale stačila nějaká bližší pláž…takže nás teď od letiště místo plánovaných 8 km dělí něco málo přes 20 😀 No tak jak to s námi tedy ještě dneska bude??

PS: na té pláži jsem nějakou dobu ležely, ale to že jsem tam v jednu chvílí leželi úplně nahé a bylo nám horko a o pár minut později jsem se balily to bundy je trošku paradox:D

Každopádně jsem se o pár hodin později rozhodly vydat zpět do města Sandefjord (kam jsem chtěli původně dojet) aby jsem to zítra měly k letišti dřív. A musím říct, že Sandefjord nás opravdu mile překvapil. Takže pokud někdy poletíte ne letiště TRF určitě sem zajdětě 😉

No a ne jen že je to město hezké, ale také plné pokušení, všude se vane vůně nejrůznějších jídel, krásné kavárničky na každém rohu… No kdyby tu nebylo tak draho už v jedné sedíme. Ale řeklo se lowcost tak lowcost:D Takže projít celé město aby jsem si našly místo na spaní pro nás byla opravdu muka! Jak už ze stránky těch dobrot tak našich nohou, které odmítali už jakýkoliv pohyb po dalších 10 km.

No a nevuvěříte kde jsem si ustaly tentokrát. prostě jsem ten stan píchly na pole za první balík:D no a jeké překvapení, když ráno vstanete a balíky jsou pryč. ( a vy jste v tom jednom měli dokonce píchlí kolík) 😀


NE vždy to bylo jednoduché, ale každý den stál za to!!


CO SI NA CESTU ZABALIT

Pamatujte, že čím miň toho vezete tím líp pro vaše nohy a záda 😀

Obleční:

  • kraťasy
  • dlouhé kalhoty
  • tepláky (posloužily na cestu a spaní)
  • merino triko s dlouhým rukávem (to mi sloužilo i jako mikina)
  • tílko
  • 2 trička s krátkým rukávem (jedno na hike, jedno na spaní)
  •  jedny Termo ponožky a dvoje dlouhé (jedny přeperete jedny nosíte)
  •  spodní prádlo (jak uznáte za vhodné)
  • nepromokavá bunda
  • šátek nebo čepice na hlavu

Hygiena:

  •  pasta a kartáček na zub
  • toaletní papír
  • vlhčené obrousky
  •  krém na ruce
  • šampon a sprcháč v jednom (ale ten nám byl k ničemu :D)
  • obvaz a ibalgin
  • repelent proti komárům ( použili jsem ho sice jen dvakrát 😀 a z toho jednou jako voňavku aby jsem v letadle tolik nesmrděly)


Vybavení

  • spacák ( já mám Pinguin Micra )
  •  nafukovací karimatka (je skladná a lehká)
  • stan pro dvě osoby (projde jako druhé malé příruční zavazadlo místo batohu )
  • plechový hrneček a lžičku
  • a samozdřejmě dostatk jídla

JAK NEUMŘÍT HLADY

Snídaně vypadala následovně ovesná kaše z ořechy a sušeným ovocem občas i čokoládou Ta zasytí na dlouho a dodá vám po ránu dostatek energie. Ke svačině nám vždy postačily nějaké ty Raw nebo proteinové tyčinky.

A k večeři a obědu jsem si dopřávaly žitný chléb doplněný buďto o lovecký salám, sýr, a nebo sušená rajčata. (sušené maso jsem si zapomněly přibalit, ale bodlo by) Takže nás seznam jídla které jsem sebou pro dvě osoby vezly, vypadal následovně:

  • 14 porcí ovesné kaše
  • 1kg oříšku
  •  pytlík s rozinkami a brusinkami
  • mix Raw a protein tyčinek (něco přes dvacet )
  • půlka žitného chleba
  • jeden balený celozrnný chléb
  • bio balený fitness chléb
  • balení plátkového sýru
  • 1x lovecký salám
  • balení sušených rajčat
  •  90% čokoláda
  • jedno darované norské pivo

Naši zásobu jsem odhadly úplně bravurně , takže hladem jsem rozhodně netrpěly a poslední zbytky jsem pak ještě dojídaly před odletem na letišti.

Na cestu do Polska jsem měly tousty a pro večeři si došly do supermarketu. Po příletu zpět do Polska jsem si pak zašly na pizzu 😀

Já doufám, že vám tento článek třeba i pomohl, nebo alespoň pobavil 😉 😀 … Pokud budete mít nějaké otázky, nebo připomínky sem s nimi 😉 Budu ráda za každou odezvu.

S cestovatelskou láskou Bii.

DCIM\100GOPRO\GOPR2386.JPG
DCIM\100GOPRO\GOPR2394.JPG



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.